Serj Tankian v Praze

Arménský zpěvák, skladatel, básník, aktivista a multiinstrumentalista Serj Tankian zavítal 24. června do pražské Incheba Arény, kde předvedl orchestrální podobu svých skladeb – jak ze sólové desky Elect The Dead, tak z chystané desky Imperfect Harmonies, o které se také rozpovídal.

A nejenom o ní. Serje jsme navštívili jak den před koncertem během zkoušky v nahrávacím studiu Českého národního symfonického orchestru, tak před samotným koncertem v Incheba Aréně. O dojmy ze spolupráce se Serjem se podělila také violoncellistka souboru Adriana Voráčková.

Před rozhovorem nám (Rock & Pop a Spark) promotér z Makrokoncert předeslal zklamání Serje, že vlastně neznáme nové písně. Chvíli to vypadalo, že nám je Serj pustí, ale nakonec k tomu nedošlo. Přesto byl milý, usměvavý a ochotný odpovídat na otázky, které se netočily jenom kolem chystané desky Imperfect Harmonies. Rozpovídal se o politické situaci, spolupráci s orchestry, či plánech do budoucna. Netajil se spokojeností s ČSNO – ti ho ostatně budou doprovázet i v sprnu. Tentokrát však během turné k Imperfect Harmonies, které zavítá znovu do Německa. Během doby, kdy jsem se Serjem hovořil, z něj vyzařovala profesionalita a hlavně nadšení, které bylo znát především ve chvíli, kdy se hovořil o nové desce. Popisování vlivů a prezentace neobvyklé zvukové stěny, kterou prý vytvořil, má za následek velká očekávání desky, jež vyjde 7. září.

Hraješ na koncertě dvě nové skladby – Peace be Revenged a Disowned. Jak velký bude rozdíl mezi verzemi na tour a těmi na albu?

Serj. Budou dost rozdílné. Momentálně hrajeme jen orchestrální části písní, protože jediné co máme, je orchestr. Ale obě tyto skladby mají bicí, basu, kytaru, další nástroje a elektronické beaty. Takže odlišné jsou. Melodie jsou stejné, ale rozdílné jsou aranže.

Vypustil jsi první skladbu z alba – Borders Are. Další písní by měla být Left Of Center. Název skladby zní politicky. Je to tak?

Serj. Ano, je to sociálně-politický song.  Bude to první singl v USA, protože je více rockový a úderný, než ostatní skladby na albu. Ale chtěl jsem jako první vypustit Borders Are, protože to je poselství. Protože je to pro mě důležité. Mluví o tom, co se děje s imigrací v Arizoně, o Izraeli a Palestině a o dalších důležitých věcech. Považuji za nejlepší vypustit skladbu, která má takové poselství a bude reprezentovat „vibrace“ té nahrávky. Hudba v Borders Are je unikátní. Není to čistě rock, čistě orchestr. Je to vše. Takže deska bude velmi odlišná od tohoto, ale singl Left on Center bude více přímočarý a ano – je politický.
Jak rozdílné budou desky Elect The Dead a Imperfect Harmonies?
Elect The Dead je více přímočaré a rockové album. Podívej se, jak to bylo se System Of A Down. Co to bylo? Rock? Nu-rock? Metal? Nu-metal? Lidé nevěděli jak to nazvat. Já to také nevím – kdo ví? Dělali jsme zajímavou hudbu. Na ETD jsem udělal rockovou desku, jako jsem vždy chtěl. Bez kapely. Teď vycházím z tohoto bodu. A pak jsem si řekl -  proč bych nepřidal orchestr, něco nového? Poté mě napadlo – co kdybych stvořil zvuk, který jsem nikdy neslyšel? Tak jsem stvořil Imperfect Harmonies.

Jaká je tvá nejoblíbenější skladba z nové desky?

Serj. To je těžké. Nevím. Mám hodně favoritů a každým dnem se to mění.

Když jsi zde byl v roce 2007, tak jsi kritizoval chystaný radarový systém. Teď, v roce 2010, je George Bush pryč a v čele USA je „nobelovou cenou honorovaný“ Barack Obama. Je to tak lepší pro zbytek světa?

Serj. Podle toho, co vím já a jak chápu geopolitické dění, máte něco lepšího než radar. Radarový systém by neochránil ani Českou republiku, ani Polsko. Myslím si, že pozemní obranné systémy, nebo to byly námořní systémy, které byly zřizovány pro východní Evropu, by byly vojensky mnohem účinnější než radary. Nevím, jaký bezprostřední efekt by ty radary měly. A nakonec, mám být upřímný? Přátelství s bláznivým Ruskem nebo Spojenými státy - obojí je pro Českou republiku nebezpečné. Myslím, že by si Česká republika měla dávat pozor na udržení rovnováhy ve svých mezinárodních vztazích. Měli byste se držet Evropské unie, která stojí tak nějak ve středu mezi těmito dvěma extrémy (Ruska a USA) Protože ty satelity nebyly určeny na ochranu před Iránem, ale před Ruskem. Každý to ví. Ví to i Rusko. A vy pochopitelně nechcete, aby vám šlo Rusko po krku. To je důvod, proč je nebezpečné mít pravicově orientované vůdce, protože ti lezou do zadku USA až moc vehementně. Podle mě je důležité si udržet neutralitu. Ať už se to týká EU, Německa, ČR, Polska nebo jakékoliv jiné země. Je potřeba, aby si země udržela politickou neutralitu, která by prospívala jejím občanům, a ne aby se zaprodávala supervelmocem. V tomto ohledu se USA nijak neliší od Ruska.
Příští rok uvedeš muzikál Prometheus Bound. Bude možné se k písním nějak dostat? Budou na CD či DVD?
Prometheus Bound komponuji pro hudebníky, kteří je budou hrát. Já hudbu jen skládal. Nezpívám tam.
Myslel jsem, zda se to nedostane na CD jako soundtrack.
K muzikálu určitě vyjde hudební CD, kde budou songy nazpívané herci. Je to docela zajímavé, neboť jsem tu hudbu napsal sám a teď musím sehnat kapelu, která ji perfektně zahraje, a herce, kteří ji perfektně ztvární se všemi těmi různými harmoniemi.

Další rok vydáš další kolekci básní? Jaký bude název?

Serj. Nevím, stále zkoušíme různá jména a vybíráme to nejlepší. Uvidíte příští rok.

Spolupracoval jsi z mnoha orchestry. Se kterým se ti spolupracovalo nejlépe?

Serj. Není nejlepší, jsou rozdílné. Velmi rozdílné. Byl bys překvapen. Možná si myslíš, že všichni, jako zkušení hudebníci hrají stejně. Ale všechny znějí jinak. Hráli jsme s orchestrem v Moskvě, který k té hudbě měl svůj vlastní přístup, pak jsme hráli ve Varšavě s místním mladým orchestrem, který též zaujímal svůj vlastní přístup, teď hrajeme s ČNSO, nádherným orchestrem, jenž na to také nahlíží jinak. Vždycky to pro mě zní odlišně. Diváci to možná moc nepoznají, ale já ano – občas jsou víc nahlas trumpety, smyčcová sekce občas hraje v odlišném rytmu v závislosti na kultuře, předchozích zkušenostech, věku či nadšení.

Proč tě doprovází ČNSO v Berlíně?

Serj. To jsem já nevymýšlel, ale promotér a můj agent. Možná jsme nemohli najít datum, aby byl připraven místní orchestr. Je těžké to naplánovat, aby byl celý k dispozici. A nemůžeme jezdit na turné sem a tam. ČNSO byl po ruce a mohl hrát v Berlíně.

Jaké jsou další plány po tomto turné?

Serj. V srpnu budeme koncertovat v Evropě na festivalech jako headlineři a v září a říjnu v USA s dvaceti čtyř členným orchestrem a kapelou FCC. Bude to zcela odlišné. Dejte si dohromady orchestr, mě a FCC. Bude to šílené.

Vrátíte se do Prahy?

Serj. Chtěl bych. Možná příští rok.

Plánujete tedy na příští rok turné?

Serj. Nemůžu momentálně říct. Ještě se uvidí.

Serj  pobýval v České republice již pár dní před koncertem, aby mohl vše řádně nacvičit. Zajímalo nás, jak taková spolupráce rockové hvězdy a uznávaného českého tělesa vypadá a dostalo se nám exkluzivní možnosti, jako jedinému tištěnému médiu, zhlédnout tuto zkoušku. V pořadí již druhé nacvičování se konalo den před koncertem v hlavním sídle ČNSO v Hostivaři, kde se nachází jedno z největších nahrávacích studií v Evropě. Zhruba padesátičlenný orchestr už byl v době našeho příchodu na svých místech a Serj postával vpředu u zvukového pultu. Dirigent Jan Chalupecký zahájil první takty písně Feed Us a mírně ztlumené vokály jen podtrhovaly působivost písně. V závěru Serj recitoval báseň Borders Are, stejně jako později na koncertě. Následovala krátká diskuse mezi dirigentem, Serjem a zvukařem a pokračovalo se dále. Ve stejném stylu proběhl nácvik všech patnácti písní, tedy kromě Gate 21, kterou hraje Serj Tankian sám, bez doprovodu orchestru.
K přerušením došlo jen párkrát. Dirigent si spolu se Serjem, případně se zvukařem po některých skladbách vyměnili poznámky o tom, co udělat lépe nebo jinak. Nebylo nutno žádných větších zásahů nebo opakování a Serj i členové orchestru se tvářili spokojeně.
Serj nám po zkoušce potvrdil, že se mu s ČNSO pracuje skvěle. Podobně kladnou odezvu na spolupráci jsme měli i od členů orchestru. Ti považují Serje a jeho tým za profesionály, což spolupráci a vzájemnou komunikaci jen usnadňuje. Ostatně to není poprvé, a určitě ani naposledy, co ČNSO spolupracuje s původně žánrově odlišnou světoznámou star. Na kontě mají například japonské turné s popovou hvězdou Eikichi Yazawou.

Rozhovor s Adrianou /Andy/ Voráčkovou, violoncellistkou ČSNO

Co se Vám nejvíce líbilo na spolupráci se Serjem Tankianem a jeho spoluhráči z FCC?

Andy. Nejvíce se mi líbila jejich lidskost, přátelský přístup a způsob práce s orchestrem vůbec. Všichni tři jsou velmi vstřícní, milí a k tomu profíci. Tento program hrají každý den s různými orchestry. Už vědí, co chtějí, čímž se práce usnadňuje a zkoušky byly díky tomu kratší. Bylo pouze nutné se sehrát a zvolit správná tempa. První den zkoušení se Serj jen díval a říkal základní věci, co by rád, kde více přidat a kde ubrat. Druhý den se již program projel se vším všudy. Podle jejich slov prý byli velmi překvapeni profesionalitou orchestru.

Jaký byl mimo pódium a při zkouškách?

Andy. Jsou hvězdy, přesto se chovají úplně normálně a na nic si nehrají. To bylo patrné již od první chvíle i z úplných maličkostí, kdy si Erwin o pauze nenuceně hrál s dcerkou mé kolegyně nebo ještě hodinu před koncertem se s námi vesele projížděl na horské dráze. Serj si zase na zkoušce během zpívání neustále hladil pejska, který našeho dirigenta pravidelně do práce doprovází. Hned první večer jsme také s Erwinem a Danem (jeho muzikanty z FCC) navštívili Blues sklep, kde se schází dosti pražských muzikantů. Serj se sice našich nočních výletů nezúčastnil, byl pravděpodobně velmi unaven, ale při zkouškách a v zákulisí se rozhodně neseparoval. Jak jsem již řekla, v komunikaci byl velmi milý a vstřícný. Je to takový démonický anděl. Moc si vážím takovýchto spoluprácí s lidmi jako je on.

Jaký to byl pocit pro Vás hrát v trochu jiném prostředí, než jste zvyklá a po boku Serje. Znala jste jeho tvorbu i předtím?

Andy. Nebyla to pro nás první práce tohoto druhu, již několikrát tito muzikanti doprovázeli velké popové či rockové hvězdy po celém světě a každý takový koncert bývá plný emocí a bujarého obecenstva. Do tohoto koncertu, jsme si však mysleli, že 10 000 japonských fanoušků šílejících před jejich největší pěveckou legendou v Tokyu už nic nepřekoná. Ale Serj to dokázal. Chci říct, že jsem takovou nádhernou atmosféru asi opravdu ještě nezažila. Lidé v publiku byli velmi mladí, ale i přesto to nebyli žádní neotesaní výrostci. Vypadali, že to mají v hlavě srovnané, písně znali a moc dobře věděli, o čem Serj zpívá a jaké poslání přináší jeho hudba. Užili jsme si to všichni a Incheba aréna se otřásala od začátku do konce. Co se týče jeho tvorby, musím se přiznat, že jsem ho dříve neznala. Pár lidí z orchestru o něm slyšelo a někteří ho dokonce dobře znali ještě ze System Of A Down. Na mě zprvu hudba působila trochu neobvykle, ale teď musím říct, že jeho písně a zejména slova mají duši, čehož si v dnešním světě, který je přehlcen nic neumějícími a neříkajícími hvězdičkami, hodně cením.

TEXT: MILAN ŘÍSKÝ & PETR HŮLA

Zpět