List "Wochenblatt", Wilhelmshaven, SRN

Dvořákovo vřelé Largo pohnulo publikum k slzám... Koncert ČNSO zůstane nezapomenutelný... Na druhém koncertu se publikum rozloučilo burácejícím potleskem s hudebníky Českého národního symfonického orchestru... Vyvrcholením večera byla Dvořákova 9. symfonie.

Wilhelmshaven – Když ve čtvrtek ve 21.45 h., po dvou přídavcích bez taktovky, vstoupil Marcello Rota na pódium, spojilo jej s publikem hudební přátelství. Svým sugestivním mistrovstvím a do morku kostí zvládnutým dirigentským umem vedl nejen orchestr, ale hluboce též ovlivnil publikum. Vrcholem bylo provedení Deváté symfonie Antonína Dvořáka, kterou dirigent M. Rota bez partitury zvládl s přehledem a skvěle.

Před hudebním výletem „do Nového světa“ vystoupil renomovaný sólista na trubku Jan Hasenöhrl. Přesto, že svým vzhledem až tak nepasoval k elegantně vyhlížejícímu Rotovi, jejich hudební spolupráce, při provedení koncertu pro trubku a malý smyčcový orchestr od G. Tartiniho, byla excelentní. Také Tartini, coby  houslový virtuos, oceňoval zvuk trubky, což bylo v jeho čase módou. Tónová jasnost a dokonalá intonace jsou cílem mnoha dnešních trumpetistů a toto Jan Hasenöhrl splnil dokonale s hravou lehkostí se svojí trubkou „pikolou“, která i tónově připomínala, jak hrával „Old Satchmo“ L. Armstrong. Jak Tartini ozdobil svou sonátu „Ďáblův trylek“ virtuózními trylky, tak je nechal J.H. vylétat jako jiskry ze svého nástroje. Bohužel byl koncert příliš krátký a přes upřímný potlesk se J.H. rozloučil s úsměvem ještě před obligátním předáním kytice. Po pauze následovala 9. symfonie, kerou premiéroval Dvořák v New Yorku 16.12.1893. V té době totiž pobýval se svou rodinou ve Státech.

Navýsost ladící a ve všech sekcích famózně obsazený ČNSO hrál s takovým nasazením a entusiasmem, jako by hrál českou hymnu. Legendu do not se Dvořák pokusil vepsat ve druhé větě a zvukem anglického rohu vzpomenout na zašlé věky. Čeští symfonikové se ukázali jako mistři crescenda a když se ozvaly sotva slyšitelně dvoje housle, jejich vřelost doháněla k slzám.
Devátá symfonie patří nejpopulárnějším dílům 19. století. M. Rota a ČNSO tímto provedením opět posunuli laťku v umění. Koncert byl otevřen „Strakou zlodějkou“ od G. Rossiniho. Bezprostředně po prvních virblech garantovaly smyčce kvalitu tohoto tělesa. Jako přídavky zazněly Lisztův Uherský tanec č.5 a Bizetova Farandola z Arlézanky.

Zpět