Úspěch, jaký už tady dlouho nebyl! (Garmisch-Partenkirchen & Region)

Se známými melodiemi se o to postaral ČNSO, ve zcela vyprodaném Kongresovém domě. Vyprodaný sál v abonentní řadě symfonických koncertů v Ga-Pa nebyl již dlouho. Důvodem mohl být program se skladbami Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, které jsou chloubou českého hudebního světa. Především pak často uváděný Koncert pro violoncello a orchestr h moll, patřící ke klíčovým dílům Dvořákovy tvorby.

Petr Altrichter vedl své symfoniky s patosem a empatií. V neposlední řadě vynikající hra cellisty Jana Voglera potvrdila, že koncert skutečně patří k vrcholům večera. Nabízí se otázka, co vlastně specificky českého v této kompozici je. Méně barevná a subtilnější v rozsahu, je tato (v roce 1894 v New Yorku počatá) kompozice měkčí,  tmavší ve zvuku a popisuje, ne ve stylu R. Wagnera umění budoucnosti, ale touhu po míru a smíření s minulostí. Smetanovi patří oproti tomu triumf okamžiku, který v napjatém očekávání bleskově vypučí, aby se zase brzy rozplynul.

Taková je i symfonická báseň Vltava, která se stala téměř hymnou Čechů. V deseti obrazech popisuje cestu řeky Vltavy až k soutoku s Labem. Nádherný je úvodní motiv fléten a klarinetů, představující prameny. Poté, když se prameny setkají, přidávají se  smyčce, až posléze hrdě zazní celé hlavní téma. Po dvou dalších skladbách ze Smetanova cyklu Má vlast a po přídavku (samozřejmě od Smetany), publikum nadšeně a s mnoha výkřiky „Bravo“ aplaudovalo Českému národnímu symfonickému orchestru.

Andreas Röder

Zpět